V první řadě musí pacient začít aktivně cvičit a protahovat zkrácené (spastické) svaly podle instruktáže fyzioterapeutů a ergoterapeutů. K požadovanému zlepšení mohou přispět i různé dlahy a ortézy, často i individuálně vyráběné na základě předpisu rehabilitačního lékaře. Zásadní význam má polohování, při němž by neměl pacient setrvávat v patologických pozicích vyvolávajících kloubní bolest nebo zvyšujících spasticitu.
Rehabilitace vede ke zlepšení hybnosti prostřednictvím mechanismů, které mají za následek reorganizaci struktur řízení motoriky. Ve zdravém mozku dochází vlivem trénovaného pohybu k funkčním změnám motorického kortexu. Strukturální léze v důsledku cévní mozkové příhody vyvolá funkční změny v okolí zdravé tkáně. V současnosti je kladen důraz na aktivní zapojení pacienta do programu s vysokým počtem opakování pohybů a s postupným navyšováním zátěže, tak aby došlo k funkční reorganizaci nepoškozených přilehlých struktur.
Kromě fyzioterapie nebo ergoterapie se mezi další způsoby léčby spasticity řadí také farmakoterapie.
